« alba uživatele zsnapa 
| OSVĚTIM – SVĚDOMÍ LIDSTVA 25. 3. 2011
| 45 fotek, 25.3.2011, (-) zobrazení |
| OSVĚTIM – SVĚDOMÍ LIDSTVA 25. 3. 2011
| 45 fotek, 25.3.2011, (-) zobrazení |
Dějepisná exkurze žáků 9. ročníku do koncentračního tábora v Polsku Osvětim – Březinka (Auschwitz – Birkenau).
Naše exkurze dne 25.3.2011
My, žáci devátých ročníků, jsme odjeli na sklonku března do polské Osvětimi uctít památku těch, kteří skončili svůj život za ostnatými dráty tábora. Ačkoli jsme byli ze školy na exkurzi připraveni, přesto na nás hluboce zapůsobily expozice plné vlasů popravených žen a zvláště koberečky vyráběné z nich, vitríny plné brýlí, protéz a hlavně bot, zvláště těch dětských. I po těch letech byl můj pocit z tohoto místa stísňující a doslova strašidelný. Troufám si říct, že tak to cítila většina spolužáků na této exkurzi. Jen z terezínského ghetta bylo do Osvětimi odvezeno 4 518 dětí, z nichž se konce války dočkalo jen 245.
Od konce války uplynulo 65 let, přesto to, co jsme viděli, v nás zanechalo bolestnou představu o osvětimské továrně na smrt. 65 let uplynulo a osvětimské muzeum stále připomíná nesmírné útrapy a smrt. Zhlédli jsme i blok 16, který je upraven jako stálá vzpomínka na české a slovenské vězně. Tato expozice končí básní „My mrtví žalujem!“. Je to symbol a varování.
Věřím, že lidstvo už nikdy nedopustí, aby se tato hrůza opakovala. Nenávist člověka k člověku nesmí být důvodem k tak strašlivým událostem, které se děly v koncentračních táborech. Je dobře, že se nám připomíná i temná stránka dějin, a to nejenom vyprávěním, ale i poznáním konkrétních míst, kde se událo něco tak strašlivého jako v osvětimském koncentračním táboře. Je to nezapomenutelný zážitek. Autor: Anna Fujciková (žákyně třídy IX.B)
Naše exkurze dne 25.3.2011
My, žáci devátých ročníků, jsme odjeli na sklonku března do polské Osvětimi uctít památku těch, kteří skončili svůj život za ostnatými dráty tábora. Ačkoli jsme byli ze školy na exkurzi připraveni, přesto na nás hluboce zapůsobily expozice plné vlasů popravených žen a zvláště koberečky vyráběné z nich, vitríny plné brýlí, protéz a hlavně bot, zvláště těch dětských. I po těch letech byl můj pocit z tohoto místa stísňující a doslova strašidelný. Troufám si říct, že tak to cítila většina spolužáků na této exkurzi. Jen z terezínského ghetta bylo do Osvětimi odvezeno 4 518 dětí, z nichž se konce války dočkalo jen 245.
Od konce války uplynulo 65 let, přesto to, co jsme viděli, v nás zanechalo bolestnou představu o osvětimské továrně na smrt. 65 let uplynulo a osvětimské muzeum stále připomíná nesmírné útrapy a smrt. Zhlédli jsme i blok 16, který je upraven jako stálá vzpomínka na české a slovenské vězně. Tato expozice končí básní „My mrtví žalujem!“. Je to symbol a varování.
Věřím, že lidstvo už nikdy nedopustí, aby se tato hrůza opakovala. Nenávist člověka k člověku nesmí být důvodem k tak strašlivým událostem, které se děly v koncentračních táborech. Je dobře, že se nám připomíná i temná stránka dějin, a to nejenom vyprávěním, ale i poznáním konkrétních míst, kde se událo něco tak strašlivého jako v osvětimském koncentračním táboře. Je to nezapomenutelný zážitek. Autor: Anna Fujciková (žákyně třídy IX.B)
